Brněnská SOS dětská vesnička slaví dvacetiny

SOS dětská vesnička v Brně-Medlánkách poskytuje zázemí pěstounským rodinám s dětmi už dvacet let, svou činnost zahájila v létě roku 2003. Po dvaceti letech zde bydlí osm pěstounských rodin s 25 dětmi, dalších 65 rodin s 84 pěstounskými dětmi z celého Jihomoravského kraje doprovází brněnská pobočka SOS dětských vesniček na dálku. Své dvacáté narozeniny oslaví místní pobočka 6. června dětským dnem. 

Historie 
Brněnská vesnička je nejmladší ze tří českých SOS dětských vesniček. První dvě byly vybudovány na přelomu 60. a 70. let v Karlových Varech a ve Chvalčově z popudu předního českého psychologa Zdeňka Matějčka a dětského lékaře Jiřího Dunovského. Vznikly jako protiváha tehdejším velkokapacitním dětským domovům, peníze na jejich výstavbu se vybraly v rekordním čase v celonárodní sbírce. Už tehdy byla plánována i výstavba třetí vesničky v brněnských Medlánkách, organizace zakoupila pozemky a nechala je zasíťovat. Utužující normalizace však znemožnila fungování neziskových organizací, Sdružení SOS dětských vesniček muselo v roce 1974 zaniknout a dvě stávající vesničky přešly pod státní instituce.  

Po roce 1989 získala znovuobnovená organizace brněnský pozemek, okleštěný o zastavěnou plochu, zpět, 11 milionů korun, které z tehdejšího konta 777 zabavily normalizační úřady, však vráceny nebyly. Získat prostředky na výstavbu třetí vesničky bylo v 90. letech podstatně náročnější než v počátcích organizace, oproti konci 60. let totiž SOS dětské vesničky zdaleka nebyly jedinou dobročinnou organizací. Pomohly vánoční sbírky pod záštitou prvních dam – Olgy Havlové a později Dagmar Havlové, pomohl benefiční koncert v Lucerně, na němž vystoupili nejznámější umělci té doby, ale zejména pomohla finanční pomoc od mezinárodní federace SOS Children’s Villages International. 

V roce 2003 se tedy do deseti rodinných domků nastěhovaly pěstounské maminky s přijatými dětmi. V té době ještě SOS dětské vesničky fungovaly podle původního modelu, zavedeného už v 60. letech: organizace sama vybírala a školila pěstounky – ženy, které byly buď bezdětné, nebo s odrostlými dětmi. Ty potom žily přímo v SOS dětské vesničce, do své péče přijímaly 4 – 6 dětí, často větší sourozenecké skupiny (v 70. letech to bylo až 8 dětí). Kromě zázemí vesničky využívaly služeb rodinných asistentek, sociálních pedagogů, psychologů a dalších spolupracovníků organizace. 

Současnost 

V posledních deseti letech se činnost organizace i fungování samotných vesniček do značné míry proměnily. Dnes pomáhá organizace stovkám pěstounských rodin, z nichž pouze malá část bydlí přímo v jedné z SOS dětských vesniček. Podpory a služeb SOS dětských vesniček využívají všechny typy pěstounských rodin: jak příbuzenští pěstouni, tak ti z prostředkovaní, jak dlouhodobí, tak krátkodobí, jak samotné maminky, tak manželské či nesezdané páry atd.  

„Pěstounským rodinám poskytujeme poradenství v náhradní rodinné péči, realizujeme odborné vzdělávání pro pěstouny, přispíváme finančně na pobytové aktivity dětí, asistujeme u kontaktů s biologickou rodinou, zprostředkováváme odbornou pomoc,“ vyjmenovává služby pro pěstounské rodiny vedoucí sociální pracovnice brněnské pobočky Lenka Gláserová. „Oproti jiným doprovázejícím organizacím navíc nabízíme pěstounským rodinám možnost zvýhodněného nájemného v některém z našich rodinných domků přímo ve vesničce. Organizujeme také skupinové i individuální volnočasové aktivity pro děti a nabízíme pro ně doučování,“ doplňuje Lenka Gláserová.  

Vedle dětí vyrůstajících v pěstounské péči pomáhají SOS dětské vesničky také dalším skupinám ohrožených dětí. V Jihomoravském kraji působí terénní sociální služba SOS Kompas, která má za cíl stabilizovat situaci v rodinách ohrožených odebráním dětí a předcházet tak tomu, aby děti musely vyrůstat mimo vlastní rodinu. V Brně také působí Dům na půl cesty pro mladé dospělé, kteří vyrostli v pěstounské péči, dětských domovech nebo nestabilním rodinném prostředí a potřebují podpořit v přechodu do samostatného dospělého života.