Nic není nemožné
Janin příběh je trochu jako z motivační příručky, až máme trochu strach se o něj podělit – mohlo se to vůbec stát? Jako všechny naše příběhy, i tento je od začátku až do konce pravdivý, ale posuďte sami, jestli nepůsobí trošku jako pohádka.
Startovní čára daleko vzadu
Jana, máma tří malých dětí a dalších dvou, které zůstaly po rozvodu s tátou, se v životě trochu „plácala“. Říct, že měla nepodnětné dětství, je hodně nadnesené, pravda je, že byla zanedbávaná a zneužívaná. To se pak člověk v našem někdy docela náročném světě moc nevyzná, Jana nezvládala platit včas složenky, neorientovala se v pracovních smlouvách, takže jí mnohokrát za práci na brigádě mezi mateřskými nezaplatili a ona nemohla nic dělat, protože regulérní práci sehnat nedokázala: určitě máte ty děti pořád nemocné, slyšela na každém pohovoru. Sociální pracovnice Mirka, která měla zabránit tomu, aby Alešek, Ondra a půlroční Klárka přišli o domov a putovali do ústavu a kojeňáku (kvůli věku by ani nezůstali spolu), si ale spolupráci od začátku chválila. „Jana se tak snažila, když jsem ji dobře motivovala a hodně chválila, že mi sama připomínala úkoly, které jsem nestihla zkontrolovat od minulé schůzky. Najednou jsem si ji dokázala představit skoro jako svoji kolegyni, a protože jsem na to dost „střelená“, navrhla jsem jí rekvalifikaci na sociálního pracovníka v přímé péči,“ směje se optimistka Mirka.
Co dokáže důvěra
„Jana kurz absolvovala vzorně, poprvé od základní školy ji učení bavilo a byla strašně pyšná, že zvládá studovat se třemi dětmi. No, a teď se se mnou radí, jak na klienty: získala práci v jednom z azylových domů, kde v minulosti s dětmi bydlela! Myslím si, že je to skvělé: byla v jejich kůži a dobře ví, co potřebují k tomu, aby se někam posunuli. „Minulý měsíc mi volala, pochlubila se, že klukům se ve škole a školce líbí, a pak mi strašně vzrušeně prozradila, že jí vrátili přeplatek za bydlení. Sama cítila ten obrovský posun a taky ho moc pěkně popsala: „Vy jste do mě pořád hučela, že se ten nájem zaplatit musí, i kdyby na chleba nebylo, a já na vás pořád myslím, že musím složenky platit včas, aby se to zase všechno nezpackalo – já mám tohle úplně za odměnu, můžu kluky za dobré vysvědčení vzít do cukrárny!“ Je to jako když hodíte kámen do vody: ty kruhy už nikdo nezastaví. I kdyby pomohla Jana ve své nečekané nové roli jen pár maminkám a dětem, bude to pořád trochu i zásluha její sociální pracovnice Mirky. Věřit v někoho a být trochu „střelený“ se někdy může docela vyplatit!
Blog
