Otevřený dopis k potřebným změnám v systému ochrany ohrožených dětí
Vážený pane předsedo vlády,
velmi si vážím Vašeho zájmu o rodinnou politiku a její směřování v České republice a vítám možnost diskutovat vybraná témata rodinné politiky v širokém spektru odborníků různých profesí na Fóru rodinné politiky, které se koná ve dnech 31.8. - 1.9. 2017 v Plzni.
Dovoluji si Vás upozornit, že je důležité věnovat pozornost také ohroženým rodinám a ohroženým dětem. Mnoho rodin se dostává do závažných problémů proto, že jim nebyla včas poskytnuta potřebná podpora, která by ve svém důsledku byla efektivnější a levnější, než následné řešení závažných problémů, které někdy vedou až k odebrání dítěte z rodiny.
Odborníci a prestižní instituce v tuzemsku i zahraničí kritizují dlouhodobě neřešené nedostatky systému péče o ohrožené děti u nás. Dovoluji si předložit několik návrhů na klíčové změny potřebné pro zlepšení nastavení systému péče o ohrožené děti:
- Zajištění dostupných preventivních komunitních služeb pro ohrožené rodiny
Na základě našich zkušeností se ukazuje zásadní význam obcí a místních komunit při práci s rodinami, které jsou znevýhodněné z důvodu socioekonomické situace, zdravotního znevýhodnění, etnického původu nebo jiných příčin. Díky znalosti místních podmínek jsou obce schopné efektivně poskytovat pomoc právě tam, kde to má smysl.
- Bezodkladné vyřešení otázky sociálního bydlení
Vzhledem k tomu, že v míře chudoby si Česká republika stojí v podstatě nejlépe v celé Evropě, je paradoxní, že stále roste počet vyloučených lokalit. Nedostatek vhodného bydlení je i přes závazky státu vůči rodinám a dětem častou příčinou umístění dětí do ústavních zařízení. V loňském roce bylo v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které provozují SOS dětské vesničky, umístěno více než 30 % dětí právě z důvodu ztráty bydlení rodiny. V celé České republice se bude jednat o řádově stovky až tisíce dětí.
Význam sociálního bydlení pro ohrožené rodiny a děti byl popsán i v důvodové zprávě k návrhu zákona o sociálním bydlení, který však dosud nebyl (a do konce volebního období nebude) projednán.
Uvítali bychom, pokud by výstupem jednoho z témat fóra „Rodiny a bydlení: proč nemáme zákon, který všichni chtějí?“ byla konkrétní doporučení pro opatření v oblasti bydlení, které lze realizovat i v (doufejme) prozatímním období bez legislativní úpravy.
- Sjednocení systému péče o ohrožené děti pod jeden resort a nastavení jeho udržitelného financování
Sjednocení systému je jen jedním z kroků transformace systému. Jedná se však o krok nezbytný a zásadní, který povede k zefektivnění řízení, financování a kontroly systému. Sjednocený systém bude lépe reagovat na komplexní potřeby dítěte individuálně a přiměřeným způsobem, tj. co nejmenším možným zásahem. Sjednocení nemá za cíl rušit dobře fungující složky, ale zajistit jejich lepší vzájemnou spolupráci a jednotné řízení celého systému. Roztříštěnost a nejednotnost systému je kritizována jak vnitrostátně, tak i např. Výborem pro práva dítěte OSN.
- Nastavení podmínek pro specializovanou dlouhodobou pěstounskou péči pro děti se specifickými potřebami
V roce 2013 vstoupila v účinnost novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která mimo jiné nastavila podmínky pro rozvoj pěstounské péče na přechodnou dobu. Nicméně se ukazuje, že je třeba vytvořit systém cíleného oslovování zájemců, posuzování a podpory specializovaných pěstounů, kteří se budou starat o děti, jejichž potřeby - ať již kvůli zdravotnímu stavu, traumatickým zkušenostem z minulosti nebo závažným výchovným problémům – kladou na pěstouny mimořádně vysoké nároky. Obdobně náročné je přijmout a pečovat o početnější sourozenecké skupiny. V obou případech potřebují pěstouni odpovídající finanční zajištění a intenzivní podporu dalších odborníků nad rámec stávajících nároků pěstounů.
- Postupné omezení umisťování dětí do 7 let do ústavních zařízení
Mnoho českých i zahraničních výzkumů opakovaně prokázalo negativní vliv umístění dítěte do ústavní péče na všechny oblasti jeho vývoje, zejména u nejmenších dětí. Tyto děti se až z devadesáti procent a mnohdy nevratně opožďují za svými vrstevníky ve vývoji intelektu, řeči, v emočních schopnostech a senzomotorických dovednostech. Proto v mnoha evropských zemích nedochází k umisťování malých dětí do ústavní péče. V ČR dětskými domovy prochází stále až 2000 dětí mladších 3 let ročně. Vláda sice na podzim loňského roku přijala na podnět Rady vlády pro lidská práva usnesení požadující předložení plánu postupného omezování umisťování malých dětí do ústavních zařízení, nicméně plán předložený MPSV k naplnění tohoto usnesení zamítla v srpnu 2017.
Dovoluji si zároveň připomenout, že tato a mnoho dalších opatření jsou již od roku 2012 zakotveny v Národní strategii ochrany práv dětí. Prosím Vás proto o Vaše vyjádření, zda námi předložená opatření považujete za důležitá. Kvůli dětem, které jsou těmi nejzranitelnějšími členy naší společnosti a na jejichž přítomnost a budoucnost má současná neutěšená situace nevratný a zhoubný vliv, pevně doufám v úspěšné navázání úspěšné spolupráce.
Velmi bych uvítala Vaši odpověď s konkrétními kroky, jak dosáhnout naplnění cílů stanovených Národní strategií ochrany práv dětí.
Tento dopis posílám také místopředsedovi vlády pro vědu výzkum a inovace Pavlu Bělobrádkovi, ministru pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Janu Chvojkovi, ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové, předsedkyni Asociace krajů Janě Vildumetzové a vybraným zástupcům médií.
Děkuji a jsem s pozdravem
Mgr. Jindra Šalátová
Národní ředitelka, SOS dětské vesničky, z.s.
(jindra.salatova@sos-vesnicky.cz, 775 720 284)
Blog
