Cítit vítr ve vlasech
Lukáškovi by nevadilo, že nemá sbírku Pokémonů jako Kája ani koloběžku jako Otík, ale že se nemůže venku prostě jen tak proběhnout, z toho je mu do pláče skoro každé ráno. A včera se mu sousedovic Radim navíc posmíval: Dobrá helma, kosmonaute! Závodníku! Aby ses nepotlouk!
Starost, kam se podíváš
Jenže Luky se opravdu potlouct nesmí. Špatná srážlivost krve a k tomu epilepsie, to je kombinace, která nejen Lukáše, ale i jeho mámu pěkně trápí. Olga už slyšela od několika kamarádek větu, kterou jim možná nikdy neodpustí: měla jsi ho dát do ústavu. Tohle ale Olga, která sama v ústavu do pěti let vyrůstala, neudělá, ani kdyby těch trápení bylo dvakrát tolik. A k tomu není daleko. Na prvním setkání se sociální pracovnicí Terezou se sice řešil Lukášův zdravotní stav a možnosti dopravy k lékařům, které Lukášek potřebuje skoro pořád, ale když Tereza zjišťovala, proč Olga nedostává příspěvek na péči, na který má nárok, vyšly najevo další tíživé problémy. Bývalý manžel trpěl výbuchy vzteku a agresi si vybíjel na Olze i na dětech (Luky má ještě mladší sestřičku Toničku). Navíc neplatil soudem určené alimenty. Současný partner zas na Olgu patologicky žárlil a protože nepřiznával svoje příjmy, rodina přišla i o přídavky na dítě.
Rozběhnout se
„Paní Terezo, já ani nepotřebuju jíst, ale Lukášek potřebuje léky, bez nich se mu ty záchvaty opakují stále častěji a hrozí mu opravdu vážné úrazy,“ prosila Olga Terezu o pomoc s opětovným vyřízením dávek. Tereza ji také podpořila v rozhodnutí opustit partnera, který byl místo opory dalším zdrojem problémů. Když spolu našly maličký byt s nájmem, do kterého se Olga se svou výplatou krásně vešla, nešlo skoro říct, kdo z nich měl větší radost. Léky s trochu vyšším doplatkem, na které Olga poprvé po několika letech ušetřila, Lukáškovi pomohly natolik, že se mohl do školky vypravit poprvé v životě bez helmy. Na trávníku před školkou se dokonce rozběhnul a vítr ve vlasech mu vehnal slzy do očí: ne ze smutku, ale štěstím. Kdo potřebuje Pokémony nebo koloběžku, když má tohle?