Pod ochranou laskavosti SOS dětských vesniček

Možná už i vám zazvonil telefon a na druhém konci se ozvaly SOS dětské vesničky. Přímý kontakt s našimi dárci je pro nás velmi důležitý, voláme, abychom vám poděkovali, abychom zaktualizovali kontakty a někdy také proto, abychom požádali o pomoc. Rozhovory s vámi nás nabíjejí novou energií, je cítit, že lidé, kteří nás podporují, mají dobré srdce. Nedávno jsme se dovolali paní Lence Pourové, která nás podporuje už mnoho let. Dozvěděli jsme se, že kdysi v rámci přípravy své diplomové práce spolupracovala s jedním z našich zakladatelů, Jiřím Dunovským, a ten rozhovor byl natolik zajímavý, že vám jej se svolením paní Pourové přinášíme.

Jak jste se dostala ke spolupráci s Jiřím Dunovským?

Studovala jsem Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a velmi mě zajímala oblast sociálně-právní ochrany dětí, věřila jsem, že se jí budu zabývat i ve své praxi. Za téma své diplomové práce jsem si zvolila ohrožené dítě, týrané psychicky i fyzicky. A přes moji konzultantku, paní doktorku Sentu Radvanovou, jsem se v roce 1994 dostala na stáž do dětského krizového centra na Praze 4, které vedl právě pan doktor Dunovský.

Jak na tu stáž vzpomínáte?

Práce pana Dunovského a jeho týmu mi přišla úžasná. Byli to všechno vysoce kvalifikovaní, ale také laskaví lidé, kteří dokázali pracovat citlivě nejen s dětmi, ale také s jejich rodinami. Věnovali velké úsilí tomu, aby rozpoznali, jaká je skutečná situace v rodině, jestli je nebo není pro dítě bezpečné a v jeho nejlepším zájmu, aby v té rodině zůstalo, byť tam třeba podmínky nejsou ideální. Nebo aby z rodiny odešlo, ale alespoň třeba udržovalo s rodiči nějaký kontakt.

A jak vzpomínáte přímo na Jiřího Dunovského?

Doktor Dunovský dokázal nesoudit rodiče, i když se třeba k dětem chovali špatně, hledal příčiny jejich chování a snažil se je vést k nápravě, která by umožnila, aby děti o své rodiče úplně nepřišly. Byl to velmi vnímavý člověk, bez předsudků pracoval s rodinou a snažil se ji ozdravit, zároveň vždy ochraňoval děti jako ty slabé, které nemají možnost se bránit. Byl pro mě vzorem.

A kdy jste se rozhodla podporovat SOS dětské vesničky?

Já jsem se odjakživa zajímala o problematiku ohrožených dětí, vnímala jsem práci pana profesora Matějčka a doktora Dunovského a ta jejich vize mi přišla úžasná. SOS dětské vesničky jsem tak začala podporovat hned po ukončení studií, jakmile jsem začala pracovat.

A co se vám na práci naší organizace líbí?

Líbí se mi, jak SOS dětské vesničky fungují, že máte velké profesionální zázemí a že se rozvíjíte. Oceňuji, že jste rozšířili své služby na různé skupiny ohrožených dětí. Vnímám, že jdete stále ve šlépějích pana Matějčka a pana Dunovského a snažíte se naplňovat tu jejich vizi. Mám pocit, že u vás jsou děti a jejich rodiny pod ochranou laskavosti SOS dětských vesniček, že jste zárukou, že když rodina selže, děti na to nezůstanou samy, a že podobně jako vaši zakladatelé přistupujete s pochopením a laskavostí k dětem i jejich rodičům. Líbí se mi váš citlivý přístup a to, že když třeba mladí rodiče nemají podporu ve své širší rodině, tak jim to zázemí dokážete do určité míry nahradit.

Moc děkujeme za tak milá slova. Co byste na závěr popřála dětem?

Přála bych všem dětem, aby měly v životě nějakého laskavého dospělého, někoho, kdo jim ukáže, že život je dobrý. A aby z nich díky tomu jednou vyrostli laskaví dospělí.