Dany už má zase na výběr
Tak kde to bude zítra? Minulý týden dávali dokument z Kataru, tam by nebylo špatné bydlet. Ale mohl by to být i New York, tam je určitě spousta zábavy. Každopádně to musí být velkoměsto: spousta lidí, světel a možností! Představujete si někdy, kde byste se druhý den ráno chtěli probudit? Nebo znovu narodit. A zkusme si tipnout: asi se tam těžko objeví malé město a v něm konkrétně zanedbaná oblast okolo nádraží, kde je každá zeď posprejovaná, skoro žádný dospělý nemá práci a pošťák se sem skoro neodvažuje. Tak si šestnáctiletý Daniel občas při vstávání dopřeje luxus aspoň v myšlenkách: otevřu oči a budu na dolním Manhattanu…
Prostředí navzdory
Jenže to, kde se narodíme, si vybrat nemůžeme. Daniel pochází ze složitého prostředí: žije ve vyloučené lokalitě se zvýšenou kriminalitou a běžným výskytem drog i mezi dětmi mladšími patnácti let. Drogy se občasně užívají i v Danielově blízkém okolí, ale on sám se drží. Co ho jen může motivovat? Tomu se sám občas podiví… Daniel totiž nechce přijít o sportovní formu a o důvěru vedoucích v nízkoprahovém zařízení. Danielova maminka je po operaci srdce a tatínek mu umřel, když mu bylo sedm. V klubu (jak nízkoprahovému zařízení říká) mu pomáhají i s domácími úkoly, motivují ho k pravidelné školní docházce i k přípravě do školy a vůbec společně pracují na tom, aby dostudoval a našel si práci v oboru stolař, který si vybral. A nejen to! S klubem jezdí i na super výlety, tedy když „seká dobrotu“ a dostane se mezi děti, které to mají za odměnu: přece jen peněz v zařízení není moc a všichni jet nemůžou… Nejvíc si užil loňský výlet do zasněžených Beskyd a návštěvu hokejového utkání v Přerově, kde má klub s místními hokejisty dokonce spoustu přátelských kontaktů.
Chytit správný vítr
K první návštěvě klubu zlákal před dvěma lety tehdy čtrnáctiletého Daniela kamarád. Tamtamy fungují! "Přijď, je to fakt bomba!", slýchal dlouho a nakonec se zapojil do florbalového tréninku. Teď už je Daniel pravidelným návštěvníkem. Tím hlavním, co ho do klubu láká, je sice pořád sport, který ho baví a je v něm dobrý, ale rád si s pracovníky i povídá. Vedoucí Radim a jeho kolegyně Anna si to možná ani neuvědomují, ale v Danielově okolí působí až nepatřičně. Nikde jinde Daniel nemá šanci potkat lidi, kteří jsou féroví, otevření, kteří brání slabší a hájí spravedlnost, dodržují pravidla a zároveň ho vyslechnou a snaží se mu porozumět. Daniel tuší, že i kdyby měl ráno jakkoliv dlouho zavřené oči, zázrak se nestane a jinde se asi neprobudí. Ale naštěstí má i on na výběr: buď půjde s kámoši posprejovat poslední volnou zeď u nádraží a možná rozbít pár oken… nebo přijde včas na trénink, zkusí si opravit čtyřku z fyziky a s Radimem a Aničkou zase pojede za „Zubry“ do Přerova. A kdo ví: třeba to ve florbale dotáhne taky daleko. Gól!
Blog
