I neviditelná trápení mají řešení
Davidovi se po škole stýskalo, učil se rád, ale už nechtěl zažívat další bolesti. Tolikrát se mu Matouš posmíval, že se ani netrefí do míče, takže už při tělocviku radši předstíral naražené koleno, jenže to nepomáhalo. Nechtěně shodil spolužačce penál z lavice a Matěj ho za to opravdu silně uhodil. David měl takový vztek, že Aničce penál rozšlapal. Hrozně ho to mrzelo, ale ta nespravedlnost předtím ho úplně rozhodila, zatmělo se mu před očima a na chvíli ani nevěděl, co dělá. Už tam radši nepůjde. Jen si musí hlídat, aby dál vyplňoval cvičení v učebnici, kdyby se máma dívala, co zrovna berou. A taky musí odpoledne jít včas ven a vrátit se domů, jako by ve škole byl. Nebylo to zas tak těžké… a možná by to mohlo vycházet déle než měsíc.
Schovat se před problémy
Soňa se tehdy dopoledne vrátila domů jen náhodou. V práci ji poprosili, aby došla na poštu, která byla vedle jejího domu, a protože se schylovalo k dešti, zastavila se doma pro deštník. U dveří slyšela z obýváku nějaký šramot a našla Davida ve skříni. Hodně se rozzlobila a David taky. Ne, já tam nepůjdu. Ne a ne! Davidovy záchvaty vzteku pokračovaly a musel být hospitalizován v psychiatrické léčebně. Tam také chodil do školy, kde neměl žádný problém, naopak byl mezi nejklidnějšími dětmi. Na prázdniny se vrátil domů, kde ale moc dlouho nepobyl, protože měl naplánováno hned několik táborů. Tam to bylo super, ale září se blížilo. Co teď? Mamince byla doporučena sociálně aktivizační služba v SOS dětských vesničkách. A byl to skvělý nápad! Na společné schůzce v Davidově škole vyšlo najevo, že ve třídě se příliš nepracuje s hrozbou šikany a že většina spolužáků pochází z finančně lépe zajištěného prostředí, takže problémem není Davidova nemotornost, ale staré věci, v kterých na tělocvik chodí.
Zázračná proměna
Po návratu z tábora se pracovníci sociálně aktivizační služby sešli i s Davidem. Nadšeně vyprávěl o tom, jak na táboře trávil volný čas a co všechno zkoušel podnikat i v léčebně. Nejvíc se mu líbilo brnkání na kytaru a práce na hrnčířském kruhu. Na další schůzce si s ním pracovníci házeli a chytali baseballový míč do rukavice a vyzkoušel si dokonce několik odpalů kovovou pálkou. Sociální pracovník Erik ho chválil, jak mu to skvěle jde. To je něco jiného než posměšky ve škole! Davidova maminka s pracovníky mluvila o tom, že by se mohla přestěhovat blíž své práci a David by mohl změnit školu ještě dřív, než půjde za dva roky na střední. I Soňa už po rozhovorech se sociálními pracovníky ví, že se musí víc zajímat o to, jak se David cítí. Trápení sice vidět není, ale řešit se musí...
Blog
