Jak se dnes má nadaný Honzík?
Pokud s námi podporujete ohrožené a znevýhodněné děti delší dobu, možná si vzpomínáte na trápení malého Honzíka. V květnu roku 2016 mu bylo sedm a Mirka, která se ho jako pěstounka po selhání jeho vlastní rodiny ujala, celou druhou třídu se sociálními pracovnicemi v SOS dětské vesničce intenzivně řešila problémy s jeho chováním ve škole. K překvapení všech se zjistilo, že Honzíkovým „znevýhodněním“ je paradoxně nadprůměrná inteligence, kvůli které se v normální škole nudil a vyrušoval.
Ve slepé uličce
Psycholožkou doporučené vytvoření individuálního plánu nebylo v možnostech školy, kterou Honzík navštěvoval. Zdánlivou slepou uličku se podařilo „zprůjezdnit“, když Honzík s finanční podporou SOS dětské vesničky nastoupil na soukromou základní školu. Zdálo by se, že Honzíkův příběh skončil happy-endem, ale realita bývá málokdy růžová. Nebylo by ale fér, abychom se o jeho pokračování s vámi nepodělili.
Nová škola
Soukromá škola, kterou Honzík ve třetí třídě navštěvoval, nabrala příliš mnoho žáků a individuální přístup, který byl tou největší devízou a výhodou pro Honzíkovu zvídavou náturu, vzal za své. Honzík se opět začal vracet domů nespokojený a s Mirčinou podporou si sám našel jinou školu. Přihlášku si na ni vyplnil skoro úplně sám! Na této škole bylo však nutné absolvovat přijímací zkoušky. Ty Honzík s přehledem zvládl a dostal se na jediné volné místo, které škola nabízela. V pololetí čtvrté třídy na ni přestoupil, v novém kolektivu si rychle zvyknul a zase se do školy moc těší. Ale to není všechno!
Vysněné povolání
V průběhu celého loňského školního roku navštěvoval Honzík (nebo spíš Jenda, vždyť už mu bude deset!) Masarykovu univerzitu, kde se mohl jednou za měsíc účastnit přednášek jednotlivých fakult. Jenda z nich byl nadšený, nejvíc z filosofie a také z návštěv lékařské fakulty. Vzpomínáte si, čím jste chtěli být, když vám bylo deset? Tak Jenda by chtěl být neurochirurgem. A my nepochybujeme o tom, že takový happy-end vůbec není nemožný. A to i díky vám!
Blog
