Když závěť pomáhá

I když se téma závěti jako prostředku podpory neziskových organizací pomalu zabydluje v povědomí veřejnosti, stále se kolem našlapuje spíše zlehka. Případů, kdy se někdo v poslední vůli rozhodne podpořit dobrou věc i tak přibývá, jak ukazuje příběh Zdeňka Voráčka, který své celoživotní úspory věnoval na pomoc dětem v péči sos dětských vesniček. Ke vzpomínce na jeho život jsme pozvali jeho blízkého spolupracovníka Václava Blažka.

Vášní pana Voráčka (1928–2016) byly jazyky. V mládí studoval v USA, později tlumočil, vyučoval cizí řeči a až do konce svého života si četl knihy v angličtině a francouzštině. Cizím jazykům se ostatně profesně věnovala také jeho paní Eva.

Otec pana Voráčka byl spolumajitelem lahůdkářství a patřil mezi úspěšné prvorepublikové podnikatele, kteří si mohli dovolit třeba stavbu činžovního domu. Když se k moci dostala komunistická strana, o živnost přišel, což se odrazilo na jeho zdraví a v roce 1949 zemřel. Pan Voráček, tehdy dvacetiletý, od té doby nikdy neslavil své narozeniny. Narodil se totiž 25. února a veselit se v den „Vítězného“ února nechtěl.

Dům, který otec pana Voráčka postavil, komunisté rodině sice přímo nezabavili, ale zakázali jí s ním disponovat. K nápravě došlo až po roce 1989 a se správou domu i další agendou pomáhal manželům Voráčkovým, kteří byli bezdětní, zmiňovaný Václav Blažek. „Pan Voráček byl spíše uzavřený málomluvný člověk a intelektuál, který neměl příliš vřelý vztah k praktickým záležitostem. Když paní Voráčková, která v závěru života trpěla Alzheimerovou chorobou, zemřela, zůstal pan Voráček sám. I jemu už nesloužilo zdraví, tak jsem mu doporučoval, aby si dopřál kvalitní péči a pomoc pečovatelek, ale i v tomto se někdy projevovala jeho šetrná povaha,“ vypráví pan Blažek.

Pan Voráček chtěl zemřít v bytě, kde prožil se svou ženou většinu svého života. Toto přání se mu nakonec splnilo, ale nebylo to jeho úplně poslední přání. To totiž vetkl do své závěti, v níž odkázal většinu svého majetku SOS dětským vesničkám. „Myslím, že roli v rozhodování pana Voráčka hrálo nejen to, že sám děti neměl, ale především jej ovlivnil osud jeho tatínka. Ten totiž vyrůstal jako sirotek, ovšem navzdory nepřízni osudu dokázal dosáhnout úspěchů – než opět zasáhly vnější faktory a zničehonic se mu život a dílo sesypalo,“ říká pan Blažek o pozadí velkorysého daru, který pomůže ještě více dětem na cestě k láskyplnému a bezpečnému domovu.

Více informací o dobročinných závětích najdete v sekci Závěť pomáhá.