Konečně bezpečné místo
Když Eliška se Štěpánem* přišli do SOS Sluníčka, strach a nejistotu konečně vystřídala úleva. Neměli to vůbec jednoduché. Poslední dva roky žili v péči své babičky-pěstounky. Ta se jich ujala, když byla jejich biologická matka zbavena rodičovských práv, protože děti týrala a nejevila o ně zájem. Kontakt s otcem rodina udržovala jen sporadicky. Ale ani v péči babičky nenalezli sourozenci bezpečný domov a zázemí. Z bytu se často ozýval křik, nadávky a rány. Toho si všimla vnímavá sousedka a na situaci upozornila příslušné orgány státní správy. Ukázalo se, že facky, kopance a bití byly u dětí na denním pořádku. S podezřením na týrání byly děti babičce odebrány a okamžitě našly útočiště v SOS Sluníčku. Díky tomu se vyhnuly umístění do diagnostického ústavu, kde by nemohly zůstat spolu a jehož prostředí není vhodné pro děti s podobnou zkušeností.
POMOC V PRAVOU CHVÍLI
Pomoc úřadů a SOS Sluníčka přišla opravdu za pět minut dvanáct. Na Štěpánovi se strastiplná životní situace začala těžce podepisovat. Starost o sestru i traumatické zážitky ho dovedly až k myšlenkám na sebevraždu. V SOS Sluníčku se mu okamžitě dostalo odborné pomoci a rodinné prostředí zařízení spolu s obětavou péčí tet-pečovatelek začalo dělat divy. Oba brzy získali novou chuť do života, chmurné myšlenky vystřídalo těšení na to, co bude.
NOVÝ DOMOV U OTCE
Brzy po jejich přijetí do SOS Sluníčka se také podařilo navázat kontakt s otcem dětí. Když zjistil, v jaké jsou situaci a čím si musely projít, okamžitě se rozhodl vzít si je k sobě. Dnes už Eliška se Štěpánem mají nový domov, který je pro ně konečně bezpečným místem. Jejich šrámy na duši se tak mohou pomalinku zacelit. * Jména byla změněna kvůli ochraně soukromí dětí.
Blog
