Na pomoc dětem: Teta pečovatelka

Po celý týden vaří, perou, vodí děti do školy, kreslí obrázky, hrají si na hřišti a čtou před spaním pohádky. Taková je práce tet pečovatelek v zařízeních SOS Sluníčko pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Den v SOS Sluníčku začíná jako v každé jiné rodině, jen místo maminky tahá děti z postýlek teta. Děti mají tety dvě, vždy na celý týden. Týden jednu, týden druhou… Obě tety dětem nahrazují maminku, od ranního probuzení až po večerní pusu na dobrou noc. Nebo vstávání uprostřed noci, když mají děti špatné sny.
MOJE JÁ JDE STRANOU, POTŘEBUJÍ MĚ DĚTI
„Snažíme se, aby děti měly aspoň na chvíli dětské starosti a ne dospělácké. Často se třeba starší sourozenec musel starat o mladšího. U nás si ale konečně mohou užít dětství, pookřejí… I když je to třeba jen na půl roku, tak to v nich určitě zůstane,“ říká teta Markéta, která se o děti v karlovarském SOS Sluníčku stará od srpna loňského roku. Vždy si přála pracovat s dětmi, ale nedostala se k nim. Až když její dcera začala studovat vysokou školu a odstěhovala se, začala Markéta hledat, co dál. Svou vysněnou práci našla v karlovarském SOS Sluníčku a považuje ji za své životní naplnění

„Přes pracovní týden jsme zaneprázdněné dnem i nocí, osudy dětí se prolínají i do našich životů. Člověk musí být optimista a nesmí být sám na sebe upnutý - tyto děti prožily těžké chvíle a stále vás potřebují,“ popisuje Markéta svou nelehkou, ale krásnou práci. Výsledky má před očima každý den: „Podaná pomocná ruka znamená pro dítě naději, i kdyby se tu mělo třeba jen s někým novým seznámit. Nedávno takové seznámení velice pomohlo jedné z našich dívek. Potěší mě, když se povede návrat dítěte do původní rodiny nebo se najde vhodný pěstoun. Práce s dětmi v SOS Sluníčku je pro mne ideální a neměnila bych. Dělám, co mě naplňuje, a stále mi zbývá čas na vlastní rodinu. Ovšem partner musí být tolerantní, když mu vždy na týden zmizím, ale i v tom mám velké štěstí.“

UKAZUJEME DĚTEM, ŽE JE NA SVĚTĚ I DOBRO, NE JEN ZLO
Teta Aneta je původně zdravotní sestrou. Dříve chodila na brigády do kojeneckého ústavu a čtyři roky pracovala jako porodní asistentka. Chtěla však změnu a začala studovat pedagogiku volného času. Nakonec se rozhodla pro práci v SOS Sluníčku. Ze své práce má dobrý pocit: „Vidíme na dětech pokroky, například ve výchově nebo v hygieně, které se nedaly vidět ve zdravotnictví, tam děti přišly a hned zase odešly. Dobrá parta, kterou tady v SOS Sluníčku máme, je pro toto povolání velice důležitá. Snažíme se dát dětem do života, že je na světě i dobro, ne jen zlo, dát jim radost z toho, že si mohou i hrát. Práce v SOS Sluníčku má smysl,“ uzavírá Aneta své krátké vyprávění a rychle utíká, protože parta capartů v růžových bundičkách právě zamířila k největší kaluži v celé pražské Chuchli.

Jedna teta pečovatelka se stará vždy maximálně o 4 děti. Zajišťuje jim nepřetržitou celkovou péči založenou na principech náhradní rodinné péče. Protože do SOS Sluníčka přicházejí také děti týrané blízkými osobami, zneužívané, se zdravotními problémy způsobenými dlouhodobou nedostatečnou výživou či s opožděným vývojem v důsledku hrubého zanedbávání, musí tety mít ukončené vzdělání zdravotnického, sociálního či pedagogického směru. Velmi důležitá je psychická a fyzická zdatnost a také empatie a schopnost vytvořit pro tyto děti příjemné, bezpečné prostředí. A musí umět vařit!