Naděje pod lampou
Nikola takový strach ještě nikdy neměla. Pod světlem lampy u hlavního nádraží se cítí jako terč, ale do stínu se bojí ustoupit, má strach ze tmy. Každou chvíli se kolem potácí někdo opilý a taky jí je hrozná zima. Vždyť už se taky toulá po ulicích od sedmi, kdy po hádce s mamkou popadla jenom lehkou vestičku a ve slabých domácích šatech a pantoflích vyběhla ven. A teď už je jedenáct v noci. Vlastně je ráda, když u ní zabrzdí auto s policejní hlídkou. Teď ještě co jim ale říct… „Bojím se domů, táta by mě zbil,“ souká ze sebe Niky a na chvíli cítí v teplém autě úlevu. Ale opravdu jen na chvíli. Co s ní teď bude dál?
Na útěku
Asi za hodinu už sedí dvanáctiletá Niky, zabalená do deky, v krizovém centru, pije teplý čaj se sociálními pracovnicemi z úřadu a SOS Sluníčka a pomalu říká celou pravdu. Ano, táta ji občas bije, ale je to vždycky kvůli tomu, když uteče z domova. Dneska to bylo ale poprvé tak dlouho do noci a táta s mámou už se snad ani nezlobí. „Naši se o mě určitě strašně bojí,“ říká Nikola sociální pracovnici Pavle a poprvé za celý dlouhý večer se rozbrečí. „Prosím vás, dejte jim vědět, že mi nic není.“ „Nikolko, s tátou už jsme mluvili, hledal tě všude a pak šel na policii, tam mu řekli, že jsi u nás. Zítra se s tvými rodiči a sociální pracovnicí potkáme a domluvíme se, co dál,“ uklidňuje ji hodná teta. A Niky si utírá slzy do půjčeného kapesníku a začíná se ze všeho nejvíc těšit do čisté a teplé postele. Za chvíli už je Nikola s tetou v pokojíčku v podkroví.
Na problémy společně
Nikolčin táta se sice hodně zlobil, ale úleva z toho, že se Nikolka našla, byla větší. Vyprávěl, že Nikolka utíká často a pak skutečně dostane výprask, jiné řešení rodiče nevidí. Neví si s ní s manželkou rady, je rád, že jim s tím někdo pomůže. O dva dny nato jede holčička domů. Sociální pracovnice v součinnosti s psycholožkou SOS Sluníčka po rozhovoru s ní i s rodiči doporučila rodinnou terapii, aby se rodiče naučili řešit problémy jinak než fyzickými tresty a Nikolka jinak než utíkáním. Do centra rodinné terapie budou docházet každý týden a se sociální pracovnicí z úřadu zůstanou prozatím v úzkém kontaktu, také využijí možnosti dobrovolníka, který bude Nikolce pomáhat s učením. Rodina si navíc pravidelně naplánuje nějaký výlet nebo aktivitu, aby se měli společně na co těšit.
Bude dobře
Přesně o týden později, jen o mnoho hodin dřív, jde Nikola s bráškou, s tátou a s mámou okolo lampy, kde se před pár dny třásla zimou a strachem. Teď ale jedou všichni na výlet do Máslovic a Nikola se těší na betlém, který je vystavený v místním muzeu. Je vyrobený z másla! Tam je asi taky zima, aby se máslo nerozpustilo, ale na tu chvíli tam vydržím, říká si Niky. Oči se jí zase zalijí slzami, ale jen na chvíli a tentokrát velkou úlevou, že to před týdnem nakonec všechno dobře dopadlo. Rychle si slzy otře a chytí tátu za ruku. Rychle, ať nám to neujede!
Blog
