Nadějí pro děti z ústavů by mohla být profesionální pěstounská péče

SOS dětské vesničky vyvolaly debatu s odbornou veřejností o tom, jakým způsobem pomoci dětem, které  nyní propadávají sítem náhradní rodinné péče a vyrůstají v ústavech: děti chronicky nemocné, postižené, silně traumatizované, ale třeba také velké sourozenecké skupiny, starší děti nebo děti z etnických menšin. Řešením by mohlo být zavedení institutu profesionální pěstounské péče jako doplňující služby vedle stávajících forem náhradní rodinné péče. Pěstouni, kteří by prošli zvláštním vzděláváním, by se specializovali na jednu nebo více ohrožených skupin dětí.

V říjnu svolaly SOS dětské vesničky odborníky z řad neziskových organizací, státních úřadů i zástupců OSPOD, aby u virtuálního kulatého stolu probrali možnosti, jak by taková profesionální pěstounská péče mohla fungovat. Výchozím bodem celé diskuse byl pilotní projekt Specializované pěstounské péče, který realizovaly SOS dětské vesničky v letech 2018-2020 s podporou nadace J&T. Cílem tohoto projektu bylo vyvinout a odzkoušet systém specializované pěstounské péče v praxi. Jedním z výstupů projektu byl pak právě návrh na zřízení profesionalizované pěstounské péče v České republice, který sepsal uznávaný odborník v oblasti sociálně-právní ochrany dětí Miloslav Macela a prezentoval jej šedesáti účastníkům kulatého stolu jako výchozí materiál k následné diskusi.
Rodinu potřebují všechny děti bez rozdílu
„Stávající formy náhradní rodinné péče, tedy osvojení, příbuzenecká pěstounská péče, dlouhodobá pěstounská péče nebo pěstounská péče na přechodnou dobu, by měly i nadále tvořit páteř celého systému,“ říká odborný garant projektu v SOS dětských vesničkách, ředitel programů doprovázení pěstounských rodin Cyril Maliňák. „Ani novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která právě vstupuje v platnost, ruší kojenecké ústavy a v mnoha ohledech zlepšuje podporu pěstounů, ale neřeší problém dětí vyžadujících specializovanou péči. Ty tak stále budou ve velké většině propadat sítem a zůstávat v ústavních zařízeních. My ale věříme, že právo na láskyplnou péči v rodinném prostředí mají mít všechny děti, nejen ty zdravé,“ vysvětluje Cyril Maliňák důvod, proč je potřeba stávající systém doplnit ještě o další službu.

Profesionální pěstounská péče není úplnou novinkou
Řešením by mohlo podle SOS dětských vesniček být zavedení profesionalizované pěstounské péče jako doplňkové formy náhradní rodinné péče, která by se zaměřila zejména na děti se speciálními potřebami. „Není to nic, co bychom si vymysleli úplně od základu. Profesionální pěstounská péče funguje v různých obměnách v řadě sousedních zemí – v Polsku, na Slovensku nebo v Rakousku,“ říká ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová. „SOS dětské vesničky navíc byly počátkem sedmdesátých let vybudovány na podobném principu: pěstounské maminky procházely několikaměsíčním školením i povinnou praxí, s organizací je pojil zaměstnanecký poměr. Dostávalo se jim oproti běžným pěstounským rodinám nadstandartní podpory – dostaly vybavený dům, mohly využívat zázemí vesničky, kroužky pro děti, měly k dispozici rodinnou asistentku, docházel tam sociální pracovník, psycholog i lékař. Specializací těchto pěstounek byla péče o velké sourozenecké skupiny – některé z nich přijaly až osm biologických sourozenců naráz, to už si dnes těžko někdo dovede představit,“ popisuje začátky organizace před padesáti lety Jindra Šalátová. Podobným způsobem fungovala organizace ještě v devadesátých letech po znovuobnovení činnosti, nyní ale působí jako běžná doprovodná organizace.
Jak by fungovala profesionální pěstounská péče
Miloslav Macela představil účastníkům kulatého stolu základní teze, z nichž by mohl vzejít případný legislativní návrh na uzákonění profesionální pěstounské péče. Děti se speciálními potřebami by v případě, že se pro ně nepodaří najít klasickou náhradní rodinu, byly svěřovány do péče pěstounům profesionálním. Ti by vychovávali přijaté děti ve svém domácím prostředí, byli by ale zaměstnáni u některé z organizací pověřených k výkonu profesionální pěstounské péče. Tato organizace by byla garantem kvalitní, specializované péče, s pěstounem by v rámci týmu spolupracovali další odborníci. Na profesionálního pěstouna by byly kladeny vyšší nároky v oblasti vzdělávání, zároveň by měl být také lépe ohodnocen.
Z několika desítek dotazníků, které účastníci kulatého stolu následně vyplnili, vyplynulo, že 85% respondentů považuje profesionální pěstounskou péči za dobré řešení pro děti, které nyní zůstávají neumístitelné do náhradních rodin. Z následné diskuse ale vyplynulo, že aby vše dobře fungovalo a nestávalo se například, že dítě bude putovat z jedné rodiny do druhé, jako se to běžně děje v některých severských zemích, bude potřeba návrh velmi dobře sestavit a zformulovat. Zda bude k prosazení podobného návrhu politická vůle, ukáží následující měsíce a roky.