Náruč na míru
Ríša měl štěstí v neštěstí: už jako týdenní miminko si ho rovnou z porodnice odnesli domů přechodní pěstouni. Dneska je to rošťáček, který se schovává v nákupní tašce, miluje balónky a vesele žvatlá, ale začátky v dočasné náruči nebyly lehké. Ríša byl Alicino a Romanovo první pěstouně, ale protože se na své nové povolání důkladně a zodpovědně připravovali, zdálo se, že je nic nemůže zaskočit. A přece... „Vychovali jsme tři vlastní děti, už máme i vnoučata, k tomu jsme prostudovali spoustu knih o dětském vývoji a účastnili jsme se i odborných seminářů v SOS vesničkách,“ vzpomíná pěstounka Alice. „To všechno mi pomohlo, abych si všimla, že Ríša má problém slyšet některé zvuky. První měsíce bojoval s abstinenčními příznaky, ale možná právě díky tomu, že jsem se od něj skoro nehnula, dokázala jsem si toho mezi mnoha dalšími problémy všimnout.“
Aby bylo dobře
„Za tlesknutím hlavičku otáčel, ale na moje slova nereagoval,“ pokračuje ve vyprávění Alice. „Když jsme přišli ke specialistovi, málem nás poslal pryč, říkal, že v šesti měsících se vada sluchu ještě zjistit nedá a že si jen něco namlouváme. Trvala jsem na svém a vyšetření skutečně ukázala vadu sluchu.“ Sociální pracovnice Martina, která dostala podporu rodiny na starosti, se dívá na tu samou situaci s obdivem. „Díky tomu, že si pěstouni všimli vady sluchu mnohem dříve, než je to obvyklé, jsme mohli soudu při jednání o umístění do trvalé péče doporučit pěstounku, která dříve pracovala s postiženými dětmi a ovládala znakovou řeč.“
Všechno, co je potřeba
„Mám strašnou radost, protože to zásadně ovlivní kvalitu Ríšova života – a všechno díky pozornosti a lásce, kterou Ríša dostal už v přechodné pěstounské péči,“ říká s úsměvem Martina. Obhájci ústavní péče často argumentují tím, že zvláště v případě dětí s nějakým handicapem jsou ústavy nenahraditelné, protože poskytují odbornou péči. Ríša měl ale u Alice a Romana vše, co potřeboval, a k tomu milující náruč jen pro sebe. A navíc se podařilo najít pro něj i skvělou dlouhodobou pěstounku, která mu dá vedle potřebné péče i láskyplné zázemí. Těžko hledat lepší argument pro to, že i děti s lehkým handicapem mohou úspěšně vyrůstat v pěstounské péči a nemusejí končit v ústavech.
Blog
