Nejmenší děti přicházejí o možnost vídat se s rodiči

Aktualizace k 22. březnu:

Těší nás, že naše tisková zpráva z 5. března, kterou najdete níže, našla odezvu nejen v médiích, ale také u české vlády. Ta rozhodnutím z 18. března udělila pro setkávání rodičů a jejich dětí, umístěných mimo domov, výjimku. Rodiče mohou od 22. března kvůli návštěvě svých dětí překračovat hranice okresů a mohou se se svými dětmi za dodržení hygienických opatření opět vídat.

Opatření proti šíření covidu dopadají na všechny, včetně dětí. Nyní ale z rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí děti pobývající v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc po řadu týdnů neuvidí své rodiče.  A některé z těch nejmenších, umístěných v dětských centrech pro děti do tří let věku (bývalé kojenecké ústavy) už je neviděly po řadu měsíců. Ne proto, že by rodiče neměli zájem, ale proto, že za nimi nesmí. Vývoj citové vazby k blízké osobě je přitom pro nejmenší děti naprosto zásadní, odepření možnosti zůstat v kontaktu s rodičem tak bude mít na některé děti dalekosáhlé následky.

Nyní navíc MPSV vydalo doporučení, ze kterého vyplývá téměř úplný zákaz návštěv i v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP). SOS dětské vesničky, které provozují ZDVOP nazvaný SOS Sluníčko v Praze a v Karlových Varech, s takovým rozhodnutím nesouhlasí. „Pro děti, které jsou v SOS Sluníčku umístěné, je kontakt s blízkými osobami naprosto zásadní. Omezit návštěvy je určitě mnohem jednodušší, než hledat cesty, jak ty návštěvy bezpečně umožnit. Ono to ale samozřejmě jde a my to už řadu měsíců děláme,“ kritizuje rozhodnutí MPSV ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová. „Jsme schopni zabezpečit asistované kontakty rodičů a dětí, při nichž náš pracovník dohlíží na to, aby po celou dobu kontaktu byla dodržována nezbytná opatření, jako je použití respirátorů nebo desinfekce. Ideální by samozřejmě bylo, kdybychom mohli rodiče před návštěvou otestovat rychlotestem, pokud by nám nějaké ministerstvo dodalo,“ navrhuje Jindra Šalátová. Podmiňovat návštěvu rodiče potvrzením o testu absolvovaném někde v laboratoři není řešením, pro lidi z nejnižších sociálních vrstev je proces, při němž se musí několik dní předem k testování online zaregistrovat, velmi často nerealizovatelný.

Klient SOS dětských vesniček, pan Milan, byl na výchovu svých dvou malých dětí sám se svojí matkou. Jednou v létě, když byl v práci, babička děti neuhlídala a ty se vážně zranily. Do doby, než soud rozhodne, zda došlo k zanedbání péče ze strany babičky nebo i otce, který jí je svěřil, byly děti umístěny do kojeneckého ústavu. Tam je otec pravidelně navštěvoval, na podzim ale došlo ke zhoršení epidemiologické situace a zařízení na dlouhou dobu návštěvy podmínilo čerstvým negativním testem. Na ten ovšem pan Milan, který kvůli pandemii přišel o práci v gastronomii, neměl peníze, testy zdarma ještě v té době nebyly dostupné.  Před Vánoci došlo k rozvolnění, otec tedy opět několikrát děti navštívil, vánoční dárky však už musel jen předat na vrátnici, k dětem už opět nesměl. Od té doby své děti neviděl, snaží se s nimi sice komunikovat přes telefon nebo videohovory, s velmi malými dětmi je to ale obtížné. Návštěvy jsou nyní zakázány úplně. Otec se proto bojí, že zvláště menší z dětí na něj zapomene.

„Už samo umístění nejmenších dětí do ústavního zařízení zásadně poškozuje vytváření jejich citové vazby k blízké osobě, což trvale a velmi negativně ovlivňuje jejich další vývoj,” říká ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová. “Pokud je jim navíc na několik měsíců znemožněn kontakt s rodiči, hrozí u nejmenších dětí, že citová vazba k rodiči bude vážně narušena. Velká část dětí se přitom z kojeneckého ústavu po nějaké době vrací zpět do rodiny, současná situace ale jejich návrat velmi komplikuje,” dodává Jindra Šalátová.