Noční můra v autobuse
Měl to být vysněný výlet za lvy, žirafami a gorilami, místo radosti se ale Karolínka tváří, jako by do autobusu nastoupilo strašidlo, ještě chvíli a začne plakat. Co se jen mohlo stát?
Něco je špatně. Ale co?
Možná si na ten příběh pamatujete: uplakanou a vystrašenou Káju přivedli do krizového zařízení policisté, kteří přistihli její maminku při krádeži. U pěstounky Heleny rozkvetla do veselosti a bezstarostnosti, při každé návštěvě viděla sociální pracovnice Adéla šťastnější holčičku. Když tedy pěstounka vyprávěla o tom, co se stalo minulý měsíc, vypadalo to opravdu zvláštně a nečekaně. „Že se trochu bojí uniforem, na to jsem si zvykla – byl to přece jen drsný zážitek, ztratit maminku v obchodě a odjet s cizími lidmi v policejním autě. Při naší první cestě do ZOO se mě ale křečovitě chytila za ruku a začala se klepat, při každém otevření dveří mě stiskla ještě silněji, pořád se ptala, na jaké zastávce vystupujeme... prostě se najednou proměnila v uzlíček strachu a já vůbec nevěděla proč. Přitom se na zvířátka strašně moc těšila.”
Těžké cesty do bezpečí
V ZOO už to byla zase ta staronová, tedy veselá a šťastná Karolínka, ze zvířat byla úplně v transu, strávila tam s pěstounkou několik hodin, pobíhala od ohrady k ohradě a od klece ke kleci a nemohla se jich nabažit. Až později se Helena dozvěděla, co se tehdy s Kájou stalo. „Tam, kde s Kájou bydlíme, je všechno blízko, takže většinou chodíme pěšky, jen na velký nákup beru auto. Přes celou Prahu do ZOO jsem si ale autem netroufala, tak jsme jeli autobusem. Něco jsem ale do té doby netušila: tatínek, který tehdy bral drogy, jednou Karolínku právě v autobuse zapomněl. Zůstala jako poslední cestující, řidič si plačící sotva tříleté holčičky všiml až na konečné, kdy už v autobuse nikdo nebyl a ona se strašně bála. A cestou do té ZOO si myslela, že ji tam třeba také zapomenu.“ Pěstouni jsou něco jako ošetřovatelé dětské duše: někdy se objeví bolesti a otevřou jizvy, o kterých nikdo do té doby nevěděl. Snad se ale pro každou takovou jizvu nakonec najde láskyplná náplast.
Blog
