Pěstounství je víc než „jen“ náhradní rodičovství
„V zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí děti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění,“ píše se v mezinárodní Úmluvě o právech dítěte, od jejíhož schválení uplyne 20. listopadu 31 let. Ne všem dětem se ale poštěstí narodit se do takové rodiny, kde je to možné. Naštěstí existují lidé, kteří těmto dětem vytvářejí náhradní domov a jsou odhodláni poskytnout jim to štěstí, lásku a porozumění, na které mají mít nárok. Být dobrým pěstounským rodičem bývá ale někdy složitější, než se na první pohled zdálo. Proto SOS dětské vesničky podporují pěstouny nejen v počátcích jejich cesty, ale i v průběhu jejich dlouhodobého úsilí vychovat přijaté děti. V letošním roce zahájily SOS dětské vesničky dlouhodobý projekt Terapeutické rodičovství, který má za cíl pomoci pěstounům lépe svým přijatým dětem porozumět.
Pěstouni přijímají do svého domova, do své péče a do svého srdce nejen dítě, které se narodilo jiným rodičům, ale i jeho minulost, která pro ně často zůstává obestřena tajemstvím. Vzpomínky na bití, hlad, strach z opilého rodiče, noční můry, které nikdo nepomohl zahnat, pláč, který nikdo neutišil nebo dlouhé hodiny o samotě… Takové vzpomínky v sobě děti často potlačí, nebo jsou ještě příliš malé, než aby o nich dokázaly vyprávět. Skutečnost, že v prvních měsících nebo i letech života neměly nikoho, kdo by jim poskytl pocit bezpečí, v nich spustil obranný mechanismus, díky kterému si kolem sebe vybudovaly ochrannou zeď. Na její zboření a vybudování důvěry dítěte v okolní svět a své nejbližší často nestačí pěstounským rodičům jen láskyplná náruč, ty šrámy jsou příliš hluboké.
Děti, které si kolem sebe utvořily ochrannou zeď
Proto se pěstouni, kteří přistupují k výchově intuitivně, podobně jako u vlastních dětí, ocitají někdy v pasti. Mají pocit, že selhávají, že přes veškerou jejich snahu se dítě nevyvíjí tak, jak by si přáli, reaguje někdy v běžných situacích nepochopitelně, mnohdy agresivně, nebo naopak bojácně, lítostivě. Také dospívání, které je náročné i pro rodiče vychovávající vlastní potomky, přináší u těchto dětí bolestivá témata, která je pálí víc než jejich vrstevníky – otázku vlastní identity, vykořenění, jinakosti.
Pěstouni potřebují i podporu státu
Pěstounů je stále nedostatek, a to jak těch na přechodnou dobu (ti chybí zejména v některých krajích), tak těch dlouhodobých. Důvodů je celá řada, příliš tomu ale neprospívá ani nedostatečná podpora ze strany státu. „Pokud pěstouni nedostanou adekvátní odměnu, jejich počty budou dále klesat. Proto stále apelujeme na vládu a na všechny politické strany, aby tuto situaci napravily. Mají pro to nejméně osm tisíc důvodů – tolik dětí totiž stále vyrůstá v ústavní péči“ říká Jindra Šalátová.
Finanční podpora přechodných pěstounů zůstala v nezměněné výši od roku 2013, kdy vstoupilo v platnost současné znění zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Průměrná mzda přitom od té doby vzrostla o více než 30 procent (tj. o 7 tisíc korun), minimální mzda narostla o 6 tisíc. Vláda sice letos navrhla zvýšení odměny, ale jeho výše je spíše kosmetická: přechodní pěstouni mají dostat o 2 tisíce korun více než doposud (toto navýšení nepokrývá ani inflaci). SOS dětské vesničky společně s dalšími neziskovými organizacemi prosazují úpravu, v níž by výše odměny byla násobkem minimální mzdy a odrážela tedy inflaci:
Návrh úpravy výše příspěvku pro přechodné pěstouny:
- 1,5násobek minimální mzdy, jde-li o osobu v evidenci, která není současně osobou pečující
- 2,2násobek minimální mzdy, je-li osoba v evidenci zároveň pečující osobou, které je do péče svěřeno 1 dítě
- 2,5násobek minimální mzdy, je-li osoba v evidenci zároveň osobou pečující, které je do péče svěřeno 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV
Dlouhodobí pěstouni vychovávající jedno přijaté dítě dostávají měsíčně 12 tisíc korun, což neodpovídá ani výši minimální mzdy (částka navíc nezahrnuje pojištění). S navýšením jejich odměny se v nejbližší době nepočítá. Návrh vlády pouze mírně navyšuje příspěvek pěstounům starajícím se o dvě a více přijatých dětí, a pěstounům, kteří pečují o dítě se zdravotním postižením – tyto děti přitom mnohdy potřebují nepřetržitou péči, při níž není možné docházet do zaměstnání. „Podobně jako u pěstounů na přechodnou dobu, také u dlouhodobých pěstounů navrhujeme odvozovat výši příspěvku od minimální mzdy, tedy tak, aby respektovala míru inflace“ vysvětluje ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová návrh, který společně vytvořili členové asociace Dítě a rodina. Ta sdružuje organizace podporující pěstouny, SOS dětské vesničky jsou jejím aktivním členem.
Návrh úpravy výše příspěvku pro dlouhodobé pěstouny:
- při péči o jedno dítě na částku rovnou minimální mzdě, tj. v současné době 14 600 Kč
- při péči o jedno dítě se zdravotním postižením (ve stupni I) na 1,5násobek minimální mzdy
- při péči o dvě děti na 1,5násobek minimální mzdy
- při péči o tři děti nebo o jedno zdravotně postižené dítě (II, III, IV) na 2,2násobek minimální mzdy
Terapeutické rodičovství
Projekt terapeutického rodičovství přidává pěstounům k intuitivní výchově ještě vědomou nadstavbu, metody a přístupy, které jim pomohou lépe porozumět tomu, co dítě prožívá, a cíleně mu pomáhat traumata hojit a překonávat. Projekt využívá koncept „trauma-informed care“ (TIC), péči informovanou o traumatu. Koncept vychází z toho, že jedinci, kteří prožili trauma, na něj mohou reagovat ve všech oblastech svého života a jeho dopady mohou být i celoživotní. Dalším východiskem je zkušenost s tím, že reakce člověka na trauma zůstávají stále špatně pochopeny, a to ze strany pečovatelů, odborníků i lidí z běžné společnosti. Jejich reagování na traumatizované jedince může vést k jejich retraumatizaci či nechtěnému posilování neužitečného nebo až škodlivého psychosociálního fungování.
Terapeutické rodičovství je v tomto projektu chápáno jako vědomé vytváření bezpečného vztahu a citového pouta mezi pečující osobou a dítětem, jehož podstatou je empatie. „Věříme, že nejlepší terapií na ranou traumatickou událost, která ovlivňuje vývoj dítěte, je kvalitní, blízký vztah,“ říká Cyril Maliňák, ředitel programů doprovázení pěstounských rodin v SOS dětských vesničkách. „Terapeutické rodičovství vytváří bezpečný, citově vřelý vztah mezi vychovatelem a dítětem, se srozumitelnými hranicemi. Ty nejvýznamnější hojivé a změnu navozující události v životě dítěte se dějí v obyčejné každodennosti, ve které jsou vzájemné vztahy a výchovné přístupy dobře vybudované. Pěstounům proto dáváme plnou podporu, aby tyto nároky zvládli a nedocházelo pouze k ´opravování´ dítěte u odborníků,“ vysvětluje Cyril Maliňák. „Odborníci mohou být nápomocni rodičům při získávání informací, dovedností a podpory při využívání tohoto přístupu,“ dodává.
V rámci projektu Terapeutické rodičovství školí SOS dětské vesničky jak pěstounské rodiče, tak doprovázející pracovníky, kteří mají být pěstounům průvodci při zavádění a dlouhodobém uplatňování principů terapeutického rodičovství do každodenní praxe. Pomoci by jim v tom měla také dětská obrázková knížka O chlapci, který si kolem sebe postavil zeď, která v rámci projektu právě vyšla. Knížka ukazuje pomocí jednoduché metafory, jak se děti, jež v minulosti prožily bolestivé nebo traumatické zážitky, mohou uzavřít před okolním světem. Pomáhá dětem objevit vlastní pocity, podpořit jejich komunikaci s pečující osobou a vybudovat vzájemnou důvěru. „Knížku od nás dostanou všechny pěstounské rodiny, které doprovázíme. Rozeslali jsme ji také do dalších doprovázejících organizací, s nimiž spolupracujeme, aby i jim byla v práci nápomocná,“ shrnuje výkonná ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.
SOS dětské vesničky jsou nezisková organizace, která již více než 50 let pomáhá dětem. Nejstarší tradici má právě podpora pěstounských rodin a dětí, které v nich vyrůstají. Organizace se také intenzivně zabývá prevencí odebírání dětí z původních rodin: poskytuje terénní sociální služby ohroženým rodinám. Děti, které se ocitnou v akutním ohrožení, mohou najít útočiště v jednom z krizových center SOS Sluníčko. Pro mladé dospělé odcházející z péče nabízí SOS dětské vesničky Dům na půl cesty. Ročně pomůže organizace více než tisícovce dětí (v minulém roce jich bylo 1135) ze sedmi českých krajů.
Projekt Komplexní podpora dětí s poruchou attachmentu nebo komplexním vývojovým traumatem, reg. č. CZ.03.2.X/0.0/0.0/17_076/0011413 (v textu nazýván jako Terapeutické rodičovství), je podpořen z Evropského sociálního fondu, OP Zaměstnanost.