Pomáhat a (za)chránit
Pánů v modrém oblečení se Karolínka bojí. Dva takoví ji odvezli, když se jí máma tehdy v obchodě úplně ztratila. V takovou chvíli svět okolo úplně zmizí a zůstane jenom úzkost a strach... Ani péče o tříletou holčičku nedokázala Zuzanu motivovat k životu bez krádeží, dokonce i když měla Karolínku s sebou. Z obchodu, z kterého Zuzana utekla bez Káji, holčičku odvezla policejní hlídka do krizového centra a pak – naštěstí bez zbytečných průtahů – do krátkodobé pěstounské péče.
Stal se zázrak
Máma ji u tety-pěstounky párkrát navštívila a Karolínka všem s radostí vyprávěla, že si maminka hledá domeček, aby mohly být zase spolu. Bylo ale čím dál jasnější, že se Zuzana o Karolínku nepostará: její návštěvy byly čím dál tím méně časté, navzdory svému slibu nepřišla ani na oslavu Kájiných narozenin. Vypadalo to, že Kája skončí v dětském domově, ale stal se skoro zázrak. O holčičku se přihlásili příbuzní. Kája poprvé v životě viděla svojí starší sestru a k tomu spoustu bratranců a sestřenic. „Už v krizovém centru milovala společnost ostatních dětí a teď se cítila jako v ráji,“ říká nadšeně Adéla, sociální pracovnice SOS vesniček, která Káje pomáhá se s novou rodinou sžít a zapomenout na trápení z prvních let života. Tolik dětí okolo ní, tolik dospělých a všichni ji zahrnují láskou a péčí!
Za domov stojí bojovat
V domečku se zahrádkou, kde s tetou, strýčkem a svojí sestřičkou bydlí, sice maminka chybí, ale Kája je veselé a šťastné děcko. Když ve městě nebo v obchodě s tetou potkají ty pány v modrém, chytí se tety pevně za ruku a pro jistotu se za ni schová, ale i tenhle strach snad brzy překoná. Někdy se domov hledá déle, ale stojí za to o něj zabojovat. Pomáhat je přece dobře a chránit se musí hlavně ti nejmenší…
Blog
