Pomoc z klokaní kapsy
Ozvalo se energické zabušení a v příští vteřině se v otevřených dveřích ukázal plyšový klokan a po něm sedmiletá Kristýna, která ho pevně držela v náručí. Až za nimi vešel děda Ota, který se Kristýnky ujal, když ji před časem nechala maminka v krizovém centru. Už spolu bydlí půl roku, ale na jejich společném nebi je zatím víc mraků než sluníčka.
Malá šéfová
Není divu: jen se zkuste skoro v důchodu ujmout slečny, co s sebou všude nosí nejen klokana Oskara, ale i veškerá trápení, která stačila zažít. „Ty si sedni sem, dědo, a vy mluvte. Snad to nepotrvá dlouho.“ Kristýna se chová jako malinká manažerka, je vidět, že potřebuje mít okolí pod kontrolou, aby ji zas a znova nepřekvapovalo a neubližovalo jí. Nejen sociální pracovnici Kateřině, která rodině pomáhá, ale i Otovi je jasné, že takhle by Kristýnka nebyla moc šťastná. Pro dědu je to ale těžký úkol: když byl on malý, tátové si malých dětí moc nevšímali, jeho táta tedy určitě ne. On teď ale neví, jak se se vším popasovat. Jak ukázat rozhodnost, ale bez agrese? Jak vysvětlit, že i dospělí můžou dělat chyby, dokonce tak velké, že opustí vlastní dítě? A jak zároveň nedopustit, aby si z toho holčička odnesla do života velikou nedůvěru ke světu a lidem okolo sebe? Díky svým zkušenostem mohla naštěstí Kateřina nabídnout Otovi několik technik a aktivit, které mohou pomoci oběma: dědovi najít cestu k sedmileté holčičí duši a Kristýně možnost obrazně pustit otěže.
Nebýt na to sám
Každý večer si děda s Kristýnkou sednou a promluví si o všem, co je další den čeká. Když má Kristýna z něčeho strach, společně vymyslí nejmíň tři řešení. Děda je napíše na lístečky, dá je klokanovi Oskarovi do kapsy a ráno, než jdou do školy, si jednu odpověď vytáhnou. Nebo taky ne: už jen to, že s dědou mluví, z ní stále častěji snímá břímě zodpovědnosti a strachu: všechno se dá řešit, když jsou na to dva. Dnes ráno měl Oskar v kapse tři odpovědi na životně důležitou otázku: kdo konečně naučí dědu plést copánky? Kristýna vytáhla lísteček, na kterém stálo „hodná paní vrátná“ a i na dědovi bylo vidět, že má radost. Až bude Kristýnku po obědě vyzvedávat, zastaví se u paní Zdenky ve školní vrátnici a děda se to konečně naučí. Skoro všechno má přece řešení a Kristýnka se konečně bezstarostně žít a radovat se z každého nového rána.
Blog
