Příběh pěstouna
Obstarat domácnost s pěti nezletilými dětmi dá určitě pořádně zabrat i za normálních okolností. Když ale přijdou partnerské neshody nebo ekonomický tlak, problémy na sebe většinou nedají dlouho čekat. Několik velmi bouřlivých měsíců má za sebou také pan Novák, otec pěti vlastních i pěstounských dětí, který se svou rodinou našel klidný přístav a pevnou půdu pod nohama v karlovarské SOS dětské vesničce. „Zajímá vás, jak probíhá náš den?“ ptá se pan Novák. „Náš den začíná už o den dříve tak, že si večer připravíme hromádky s oblečením. Ráno vstávám v šest a oblékám děti, které rozvezu do školy a školky, potom do práce. Po škole jsou děti v družině a na zájmových kroužcích. Okolo 16:30 je vyzvedávám a jedeme domů. Potom chvilka volna, aby se děti proběhly venku," popisuje pyšný otec. „Děti milují areál vesničky, volnost i to, že mohou běhat bosé, malovat na chodník nebo jíst ovoce, volně rostoucí ve vesničce. Po večeři koupání a zase ty hromádky na další den. Ve vesničce jsme maximálně šťastní. Bez pomoci SOS dětských vesniček by všechno takto klidné a úspěšné nebylo,“ přiznává pan Novák.
Bouřlivé měsíce
„Naše rodina se dostala do velmi těžké situace a já zůstal sám s pěti nezletilými dětmi. Martince byl v té době rok a půl, byla na Sunaru a plenkách. Aničce v té době byly tři roky, Ivance pět, Valince sedm a Honzovi třináct. Bylo to velmi těžké. Děti ve škole nijak zvlášť neprospívaly, syn z primy gymnázia musel zpět na základní školu, kde měl trojky a čtyřky. Valinka měla v první třídě také velké problémy. Další dvě děti chodily do školky a Martinku jsem, vzhledem k jejímu věku, neměl kam dát, když jsem chodil do práce vydělávat peníze, abych mohl zabezpečit rodinu."
Šťastný nový domov
Z velkého stresu pan Novák onemocněl cukrovkou. Jeho hodnoty byly tak vysoké, že byl ohrožen na životě. Vzhledem k tomu, že má jen jednu ledvinu, která nepracuje tak, jak má, a navíc ho trápí vysoký krevní tlak, v kombinaci s cukrovkou byl ve velmi vážné situaci. Dnes už je vše stabilizováno. Po půl roce na inzulínu začal brát prášky a jeho zdraví se přiblížilo normálu.
Konec dobrý, všechno dobré
Pan Novák dále líčí: „V té době jsem na doporučení sociální pracovnice OSPODu kontaktoval SOS dětské vesničky. Téměř hned mi odpověděli a začali řešit bydlení v SOS dětské vesničce. Ihned se také rozběhla pomoc naší rodině. Začaly k nám chodit sociální pracovnice, které mi pomáhaly s dětmi. Děti začaly chodit na doučování a kroužky a já měl trochu času si zařídit vše potřebné ohledně práce a zdraví. Během jednoho roku se vše otočilo. Syn se zlepšil ve škole a ze čtyřek, které měl v sedmé a osmé třídě, bylo v pololetí deváté třídy vyznamenání a to měl i na konci deváté třídy. Byl přijat na gymnázium a obchodní akademii. Zvolil si obchodku a nyní studuje v prvním ročníku. Ostatní děti mají rovněž ve škole vyznamenání,“ je na své děti pyšný jejich tatínek.
Blog
