TZ: Duševní zdraví dětí zasluhuje pozornost

Při příležitosti Světového dne duševního zdraví, který každoročně připadá na 10. října, chtějí SOS dětské vesničky upozornit na rostoucí potřebu věnovat pozornost duševnímu zdraví dětí. Jak dokládá nedávný průzkum Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), více než třetina patnáctiletých dětí trpí úzkostmi a / nebo depresemi. Česká republika se přitom potýká s dlouhodobým nedostatkem dětských psychologů a psychiatrů, potíže dětí se tak nedaří podchytit a léčit včas.

SOS dětské vesničky pomáhají dětem z problematických rodin, kterým hrozí odebrání z péče rodičů, dále dětem, které se ocitly v akutním ohrožení a byly umístěny do krizového centra, a v neposlední řadě také dětem vyrůstajícím v pěstounské péči. „Velká část dětí, kterým pomáháme, trpí následky raného traumatu. To může být způsobeno opuštěním ze strany vlastních rodičů, absencí láskyplné péče v nejranějším věku nebo v těch nejhorších případech týráním či zneužíváním. Psychické potíže dětí tedy řešíme v naší práci odjakživa,“ říká ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová. „Přesto je v posledních několika letech patrný zřetelný posun k horšímu. Náklady na psychologickou pomoc nejohroženějším dětem se nám skokově zvýšily v roce 2021 (o 60% oproti předchozímu roku), kdy se vlivem dlouhodobých karantén prudce zvýšil počet dětí potřebujících péči psychologa či psychiatra. V dalších letech se to příliš nezlepšilo, nárůst už sice není tak prudký, ale počet dětí v naší péči, které trpí psychickými problémy, stále mírně stoupá,“ dodává Jindra Šalátová.

Nejistota dospělých dopadá i na děti
Děti v pěstounských rodinách nejčastěji řeší problémy s hledáním vlastní identity: bojují s pocitem, že ony jsou ty špatné, když se o nich vlastní rodiče nechtějí starat, zároveň se obávají, že budou jednou stejní a také v životě selžou. „Spektrum potíží, které děti vyrůstající v náhradních rodinách trápí, je stále víceméně stejné,“ říká Zuzana Slaná, vedoucí sociální pracovnice SOS dětských vesniček, pomáhající pěstounským rodinám v Prostějově. „Zvyšuje se ale počet dětí, kterým jejich psychické problémy přerůstají přes hlavu a které i po stabilizaci po nějaké době opět potřebují péči psychologa. Přispívá k tomu i celková nejistota ve společnosti, způsobená covidem, válkou na Ukrajině, růstem cen energií… Tato nejistota se promítá do chování dospělých, které o děti pečují. A každá nejistota se na dětech v náhradní rodinné péči podepisuje mnohem více, protože už velkou nejistotu ve svém životě zažily a musely se vyrovnat s velkou ztrátou,“ vysvětluje Zuzana Slaná.

Psychické potíže dětí stále častěji řeší i sociální pracovníci pomáhající ohroženým rodinám a dětem, kterým ztráta rodičovské péče teprve hrozí. Jsou to děti ze sociálně nejnižších vrstev, jejichž rodiče se sami často potýkají s psychickou nestabilitou nebo přímo s duševním onemocněním. V řadě regionů pracovníci SOS dětských vesniček narážejí na naprostý nedostatek odborníků, kteří by dětem dokázali pomoci. „Snažíme se rodinám zprostředkovat pomoc, někdy apelujeme na psychology či psychiatry, že je situace akutní a prosíme, aby dítě vzali přednostně. Odpovídají ale mnohdy, že takových akutních dětí mají v pořadníku desítky a že zkrátka musíme počkat,“ říká Soňa Kolářová, vedoucí pracovnice terénní sociální služby pro ohrožené rodiny SOS Kompas v Zábřehu. Častěji než kdy dřív tu řeší případy nezvladatelných záchvatů vzteku a agrese i u velmi malých dětí, někdy dokonce předškolního věku. „U starších dětí se velmi často potkáváme s poruchy příjmu potravy a se sebepoškozováním,“ uvádí Soňa Kolářová. „Oba dva problémy tu byly vždy, vlivem sociálních sítí se ale stávají pro dospívající do určité míry i běžnou záležitostí. Tím, že si způsobí fyzickou bolest, zahánějí tyto děti bolest duševní, někdy pro ně nesnesitelnou“ dodává Soňa Kolářová.

Reforma péče o duševní zdraví dětí je nutná
Podle výše zmíněného průzkumu NÚDZ, provedeného v loňském roce mezi žáky 9. tříd základních škol, trpí 30 % dětí úzkostmi, 40 % dětí vykazuje známky střední až těžké deprese (část dětí trpí obojím). Ačkoli nemáme pro srovnání data z předchozích let, jsou tato čísla alarmující. Je z toho patrné, že problém se zdaleka netýká jen ohrožených rodin, vyžadující pomoc terénních sociálních služeb, ale širokého spektra dětí napříč sociálními vrstvami. „Je nezbytné navýšit počty dětských psychologů a psychiatrů, ačkoli to nepůjde ze dne na den,“ říká ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová. „Potřebovali bychom také, aby v každém kraji existovala centra duševního zdraví pro děti, kde by společně působili psychologové, psychiatři a sociální pracovníci a kde by se dětem dostalo včasné a komplexní péče, kterou mnohdy nezbytně potřebují,“ dodává.