Chci podpořit

Trochu jiný návrat domů

Příběhy dětí

Paní Jana je matkou pěti dětí ze tří vztahů. Zatímco Radek a Janička svého otce, který strávil téměř celé jejich dětství ve vězení, prakticky nepoznali, prostředního Honzíka si jeho tatínek brával pravidelně a platil na něj řádně i výživné. Otec nejmladších dvou dětí s paní Janou žil v době, kdy s námi začala spolupracovat. U paní Jany se kupily problémy všeho druhu. Jejich společným jmenovatelem ale vždy byla postupně se prohlubující závislost na alkoholu. Paní Jana měla svá lepší období, kdy byla spokojená v osobním životě, pila méně a snažila se spolupracovat na řešení svých problémů. Šťastnější chvíle se ale střídaly s obdobími, kdy pila více, v domácnosti chyběly peníze na jídlo, nezbývalo na nájem ani energie a péče o děti jejich matku zajímala jen pramálo. Situace nakonec došla tak daleko, že děti musely být matce odebrány a jejich cesty se bohužel rozdělily. Zatímco prostřední Honzík našel zázemí u svého otce, dvě nejmladší děti putovaly do krizového zařízení v jiném městě a nejstarší Radek s Janičkou skončili v dětském domově. Zatímco Janička zdejšímu režimu i odloučení od zbytku rodiny nakonec přivykla, Radek nesl situaci velmi těžce a nepřestával se upínat k tomu, že až se maminka vyléčí ze závislosti, vrátí se zpátky k ní.

Obrovské zklamání

I pro paní Janu byla ztráta dětí těžkou ranou. Také proto se odhodlala svoji závislost řešit a nastoupila protialkoholní léčení. Po celou dobu léčby byla v častém kontaktu s našimi sociálními pracovnicemi a společně připravovaly podmínky pro její opětovné začlenění do běžného života a postupný návrat dětí. V průběhu léčení paní Janu všemožně podporovala i její přítelkyně, paní Alena, u které nešťastná maminka trávila propustky a na vánoční svátky si sem směla vzít i své děti. Ostatně, nebylo to poprvé, kdy svojí kamarádce pomohla s péčí o děti. Zvláště když se u paní Jany stupňovaly problémy s alkoholem, starala se občas „teta“ Alena o podnapilou matku i jejích pět dětí. Není divu, že se mezi nimi postupně vytvořilo silné citové pouto. Ačkoliv léčbu paní Jana zdárně ukončila, selhání přišlo až nečekaně brzy. Nejstarší děti, žijící na dlouhodobou propustku s matkou v azylovém domě, putovaly zpátky do ústavu a paní Jana svůj boj se závislostí zcela vzdala. Aktuálně se s novým přítelem pohybují mezi bezdomovci a o další léčbu nemá zájem. Nejhůř ale celá situace dopadla na její děti, jejichž zklamání bylo obrovské.

Domů k "tetě"

Dětem tak zůstala jen „teta“ Alena, která za nimi často jezdila do ústavu, a postupně se v ní začalo rodit rozhodnutí velké rozhodnutí. Jelikož se už dříve, v rámci spolupráce s paní Janou, často setkávala s našimi sociálními pracovnicemi, obrátila se na ně se žádostí o pomoc při snaze o získání dětí do vlastní péče. Pokud jde o děti, ty měly jasno. „Teta“ pro ně byla jedinou důvěryhodnou osobou a moc k ní chtěly. Začali jsme tedy spolupracovat na přípravě a realizaci náhradní rodinné péče u Radka a Janičky. Sourozenci začaly nejdříve jezdit k „tetě“ na víkendy, svátky a prázdniny. Na každý pobyt se přitom moc těšily, takže koncem školního roku se mohla paní Alena dohodnout s vedením dětského domova, že u ní Radek s Janičkou stráví celé dva měsíce letních prázdnin. Současně jsme paní Aleně pomohli sepsat a podat k soudu návrh na předběžné svěření dětí do její péče, kterému soud následně vyhověl. Příslušná pracovnice odboru sociálně-právní ochrany dětí, kterou důsledný a dlouhodobý zájem paní Aleny o děti přesvědčil, toto řešení také podpořila. Zatím posledním krokem byl návrh na svěření dětí do pěstounské péče, který jsme paní Aleně pomohli sepsat a který teď čeká na soudní projednání. Věříme, že i ten bude nakonec vyřízen kladně a celý zamotaný příběh tak bude mít přece jen šťastný konec.

CHCI PODPOŘIT

 

Blog

Mohlo by vás zajímat